Přichází ke mně na sezení sedmnáctiletý Martin. Kvůli ranním nevolnostem není v poslední době schopen chodit do školy. Je to upřímný dobrák, baculatý kluk, milý, ale téměř nemluví. Během prvního ročníku na učňovské škole už stačil jednou změnit obor. Zdálo se, že se na nové prostředí adaptoval, ale ranní zvracení, bolesti břicha a úzkosti o tom nesvědčí. Povídáme si, rozkrýváme situaci. Nelíbí se mu chování spolužáků, ale ve skutečnosti ho nikdo nešikanuje, neubližuje mu. Kde se tedy vzaly ty strachy a úzkosti? Vynoří se vzpomínka z prvního dne v mateřské škole, kam tenhle citlivý chlapec ve třech letech přišel a čekala ho nepříjemná učitelka, která ho před ostatními dětmi začala peskovat. Způsobilo mu to trauma, které v něm od té doby zůstalo. Tehdy se začal bát nejen učitelky, ale stranit se i ostatních dětí. Budou mi taky ubližovat, ponižovat mě? Stal se z něj uzavřený kluk, který s občasnými potížemi prošel základní školu. 

Co teď? Když jsme našly vzpomínku, která mu strach vyvolávala, mohli jsme přistoupit k jejímu emočnímu čištění terapií Runa.  Nejprve uvolnit potlačené emoce bezmoci, strachu, smutku a pak vztah s učitelkou a ostatními dětmi zharmonizovat pochopením a odpuštěním lidem i celé situaci. Cítím, jak se mění energie, jak Martinovi růžoví tváře, působí náhle uvolněným a pohodovým dojmem. Optimisticky odchází po sezení domů, Jsem ráda, že se terapie podařila. Ještě větší radost mám z telefonátu jeho matky, která po týdnu volá, že Martin bez potíží chodí do školy a dokonce mnohem líp komunikuje se svým tátou! Důvěra v lidi kolem nás je křehká věc a dá se lehce ztratit. Jsem moc ráda, že je způsob, jak porozumění a pohodu znovu do vztahů můžeme vrátit.