Před více než dvanácti lety se začala v mé hlavě rodit pohádková hra Svět hraček. Fantazijní příběh o nakupování nových hraček má od své premiéry dodnes za sebou desítky repríz. I když svou holčičku rodiče zahlcují stále novými a novými dárečky, ona se nudí, nic ji nebaví a vlastně si už ani tolika zbytečných věcí neváží. V jejím pokojíčku se odehrávají konflikty starší panenky i těch hraček nově koupených. Do nesvárů ale brzy zasáhne sama znuděná dívenka, která postupně jednotlivé hračky, které ji omrzely, vyhazuje. Odložené a nepotřebné hračky se znovu setkávají na smetišti. A teprve tam končí haštěření a sváry. „Tady se už přece na sebe zlobit nebudeme. Tady už se nemusíme ničeho bát, protože co horšího se nám ještě může stát?“ Teprve na smetišti si pohádkoví hrdinové uvědomí sílu kamarádství a vzájemné podpory. Teprve na smetišti, když se na sebe můžou spolehnout a můžou si pomáhat, konečně objevují radost a skutečné hodnoty.

   Pohádka Svět hraček končí písniškou Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Zpívá se v ní: „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo“. Co mi tahle pohádka v současné době připomíná? A proč je tahle písnička v těchto chvílích tak aktuální? Potřebujeme zažívat těžké chvíle, abychom pochopili co je v životě opravdu důležité? Dokážeme k sobě najít cestu jen v takto náročných dobách? Dokážeme změnit vnitřně prázdnou spotřební, konzumní společnost na místo, kde vítězí přátelství, ohleduplnost a laskavost?

   Písnička Není nutno se stala pro Čechy hymnou dobré nálady a kamarádství. Pojďme si ji pro povzbuzení v době koronavirové pandemie společně zazpívat ve středu 25. března od 12.30 hodin, slyšet bude v televizi, rádiu i místních rozhlasech.